Dne 7.3. jsem se (spolu se svým asistentem Ivanem Prouzou) na Úřadu vlády sešel s Národním protidrogovým koordinátorem Jindřichem Vobořilem. Probírali jsme národní protidrogovou strategii v souvislosti se snahou Pirátů legalizovat samopěstování konopí pro osobní potřebu. Pan Vobořil mě požádal o součinnost ve snaze zprůchodnit systém konopí do lékáren a zmínil se i o důležitosti umožnit našim pěstitelům konopí exportovat takové konopí do zahraničí. Domluvili jsme se, že mi poskytne pracovní návrh legalizace konopí z Kanady a poskytne mi materiály v souvislosti s konopím do lékáren a ministerstvem zdravotnictví.

Dne 14. 3. jsem se v poslanecké kanceláři sešel s panem Tomášem Vosečkem, abychom probrali bezpečnostní situaci v České republice. Zejména šlo o problematiku vlivu politického islámu na českou společnost. Pan Voseček mi poskytl materiály s tématikou problematiky politického islámu k nastudování a přislíbil poslat další do emailu. Já jsem mu nastínil, jaké vnímám v ČR hrozby z pohledu člena bezpečnostního výboru a že politický islám vnímám jako jednu z nich, nicméně jako tu poslední. Debatu jsme vedli zhruba dvě hodiny a nesla se povětšinou v duchu historického exkurzu ohledně středního východu a islámu. Shodli jsme se na tom, že integraci menšin v našich končinách obecně moc neumíme, a také na tom, že se naše společnost musí rozmyslet, jaké hodnoty vlastně zastává a následně je nekompromisně bránit (např. ve vztahu k postavení žen ve společnosti, týrání zvířat, svobodě slova). Já jsem zároveň poznamenal, že očekávám, že v mnoha případech budeme muset svoji integrační náruč otevřít ještě více než dosud, ale že musíme napřed právě s jistotou vědět, přes které hodnoty pro nás nejede vlak. Bavili jsme se i o toleranci a pan Voseček mi vnukl zajímavou myšlenku: Tolerance sama o sobě není hodnota. Tolerance je fenomén, který vzniká na základě jiných existujících hodnot a vztahu ostatních k těmto hodnotám.

Dne 15. 3. jsem se po schůzi komise pro kontrolu použití odposlechů bavil s ředitelem Útvaru zvláštních činností Vladimírem Šiborem, který mi nastínil svůj pohled na námi podanou ústavní stížnost na Data Retention. Řekl mi, že sám jako člověk je z naší aktivity nadšený a zcela souhlasí s tím, že není žádoucí, aby mobilní operátoři shromažďovali provozně lokalizační údaje a příslušníci policie k nim měli přístup ve stejně širokém režimu, jako je tomu dnes. Zároveň však coby policista chtěl, abych věděl, že jsou i případy, kdy poskytnutí těchto dat policii pomáhá zachraňovat lidské životy (případy ztracených dětí, případy sebevrahů, případy turistů v nesnázích), a v těchto případech by zrušení povinnosti ukládat provozně lokalizační údaje vedla ke znemožnění lokalizace člověka, pokud už má vypnutý/vybitý telefon.