Na mou žádost jsme se s výkonnou ředitelkou SOS dětských vesniček sešly k problematice odborné podpory pěstounů (tzv. doprovázení), které se tato organizace věnuje už od roku 1970.

Témata:
- státní příspěvek na doprovázení jim kryje jen 15-20% nákladů: když chtějí doprovázení dělat kvalitně (psychoterapeut pravidelně a ne 1x za půl roku, jak je nárok ze zákona, apod.), a když mají rodiny s více dětmi, naprosto nevystačí
- důraz čím dál tím víc kladou na preventivní aktivity a práci s rodinami ohroženými odebráním dítěte - je klíčové dostat se k nim včas, ne 5 minut po dvanácté
- podpora je třeba pro celou pěstounskou rodinu, včetně vlastních dětí pěstouna a partnera - všichni tvoří rodinný systém. Dnes nárok nemají.
- důležité je mít nižší počet doprovázených rodin na jednoho soc. pracovníka, když mají více dětí a ty jsou často hlouběji traumatizované - často jich mají pouze 12 na jednoho
- kvalitě poskytovaných služeb doprov. organizací se věnuje Inspekce sociálně-právní ochrany dětí při Úřadu práce, chodí i do ZDVOPů, hloubkové 3denní kontroly znamenají i osobní rozhovory se všemi zaměstnanci a aktéry, včetně dětí; ideální by bylo zohledňovat také kvalitu a návaznost poskytovaného vzdělávání
- klíčové je zjistit, jaké jsou na MPSV agregované výstupy těchto inspekcí (od r. 2013) a jak jsou zohledněné v návrhu novely z. 359
- to, že je problém zletit ve ZDVOPu, když dále studujete, je pravda - ale je důležité podporu nastavit vyváženě, aby nemotivovala k odchodům z rodin
- u svěření do péče je velký nepoměr (0 podpora ze strany státu) - mohla by být alespoň úhrada potřeb dítěte
- hlavně jsou třeba specializovaní pěstouni - aby zvládli i děti s velkou zátěží (tam tedy třeba více doprovodných služeb), aby mohli přijmout i matky s dětmi (sdílená pěstounská péče), aby byla variabilita systému

Moc děkuju za čas i práci, kterou SOS dětské vesničky dělají.