V pátek 8.9. jsme se Václav Fořtík a já sešli s několika lidmi z různých spolků v oblasti vzdělání, které se účastní iniciativy Vzdělávání přede-vším. Místo schůzky: Anglo American University na Malé Straně. Účastníci:
Martin Lupa, organizátor schůzky, rodič, "self-proclaimed networker", blízký TOP09
Josefina Paloudová (předsedkyně) a Adéla ??? z České středoškolské unie (ČSU)
Bohumil "Bob" Kartouz z EDUin
Silvie Pýchová, manažerka programů EDUin a výkonná ředitelna Stálé konference asociací ve vzdělání (SKAV)
Kryštof Vosátka z projektu Učitel naživo
Poznámka: Následně téhle schůzky jsme já a pan Lupa mluvili sami asi 20 minut "v transferu". Jakožto "mezilidský síťař" mi p. Lupa navrhnul, jestli bychom byli ochotní se účastnit podobných debat se zástupci ostatních stran - konkrétně tedy, jestli bych chtěl já nebo mohl někoho od nás doporučit. Odpověděl jsem, že to uvážím, ale že teď - těsně před volbami - není optimální doba to nastartování takových rozhovorů.

Vzájemné sliby = 0

Vykládali jsme program Pirátů v oblasti vzdělávání a agendu Vzdělávání přede-vším (představená Kartouzem, je k vidění třeba tady na té nepříliš vlídné stránce: http://www.pedagogicke.info/2017/08/ini ... -vsim.html). Z obsazení i z vlastní debaty bylo jasné, že na straně Vzdělávání přede-vším (VPV) dominuje agenda EDUin. Diskuze zahrnovala různé aspekty historie, stabu a výhledu systému vzdělávání u nás, např:
nominace, úroveň a role ředitelů - VPV by rádo sebralo zasatupitelstvům právo nominovat jiného kandidáta než toho, kterého komise (odborná s menšinovým podílem zastupitelstva) hodnotila jako nejvhodnějšího; my jsme proti tomu, jelikož (1) zastupitelstva nesou odpovědnost a (2) odborníci jsou a budou příliš malá skupina, než aby zaručila kvalitu proti vlastním kamarádům
školní rady - shodli jsme se, že jsou nefunkční; S.P. zmínila, jak je z jejich pohledu následováníhodný rakouský model s velkou vahou komunity; J.P. zmínila zájem ČSU o prosazení studentských rad do samospráv škol; my jsme pro zahrnutí studentů do školních rad (kterému už teď nic nebrání, studenti aspoň od 15 let výš nejsou horší v úsudku nebo "kvalifikovanosti" než třeba průměrný člen ŠR-rodič), ale funkčnost ŠR to neřeší; stran role "samosprávy" vůči skolám podporujeme demokratizaci, ale klíčovým problémem je obecný nedostatek občanské angažovanosti u nás (tedy ne něco, co lze přímo řešit v systému vzdělávání).
postoj Ministerstva - VPV: navzdory existující strategii vzdělávání u nás stále (15 let po strategii) není platforma, která by nesla její myšlenku skrz střídající se ministry a náměstky; ministerstvo se k věci staví tak, že vše má vědět nejlíp a zvládnout samo; my: souhlasíme, zároveň V.F. dodal, že současná práce ministerstva je založená na snaze naroubovat k nám finský systém vzdělávání - systém, který je úspěšný, ale u nás nemůže zafungovat, protože je založený na provedené několikaleté všeobecné národní diskuzi o vizi a cílech a hlavně je založený na (ve Finsku opodstatněné) důvěře lidí v instituce. U nás neexistuje ani ta důvěra, ani neproběhla diskuze. Proto očekáváme, že při nejlepší vůli tento systém u nás zklame - může zvýšit výkonnostní ukazatele, ale nijak nezvedne motivaci učitelů, žáků a rodičů ke vzdělávání.
podmínky k výkonu povolání učitele - jsme ve shodě, že stávající podmínka úplného pedagogického vzdělání pripravuje systém o dost potenciálních učitelů z řad ostatních vysokoškoláků; znalosti z odborných předmětů (pedagogika, vývojová psychologie,...) sice jsou do jisté míry třeba, ale (1) absolventi, kteří jdou učit, zdaleka nejsou ti nejlepší, a proto pedagogický titul nezaručuje kvalitu, (2) potřebné vědomosti, jak učit, lze zkondenzovat do "pedagogického minima" tak, aby bylo funkční a přitom nepředstavovalo bariéru ve vstupu do učitelské profese.
otázka spoluúčasti neveřejných peněz na financování systému vzdělávání - při srovnání s různými sousedy dospějeme k různým závěrům, zda je spoluúčast dostatečná nebo ne; z našeho pohledu je nedostatečná a chceme prosazovat paradigma, že specializace (učňovské školství apod.) jsou především v zájmu zaměstnavatelů, proto by místo státních dotací měly učňáky fungovat více (ne nutně stoprocentně) za soukromé peníze
nekonzistence ukazatel" - "spokojenost se vzděláváním" vs. "vzdělávání je jeden z největších problémů"; "povolání učitele má prestiž, ale nízké hodnocení" vs. "popkulturní obraz učitele jako nýmanda"
vzdělávání učitelů - shodujeme se, že se akreditované programy v učitelství mění příliš pomalu, příliš se podobají realitě před 50 lety; shodujeme se, že je tristní, když se učitelé (notabene vysokoškolští absolventi) staví zády k dalšímu vzdělávání; proti EDUin, který má vlastní, konkrétní nácor, co a jak učitele učit, my zastáváme to, že je potřeba jako první přesvědčit učitele se VŮBEC dál vzdělávat a nové znalosti aplikovat - a proto jim chceme nechat volnost ve volbě vzdělávání "v čem" a "od koho" se budou učit (volnost korigovanou pouze potřebou školy, tj. názorem ředitele, ideálně v konsenzu s funkční školní radou)
jednotné maturity a jednotné přijímací zkoušky - VPV zastávají jejich zrušení; my prosazujeme, že mají v současném systému smysl a že je chceme zrušit až předěláním celého systému
V závěru se ostatní vyjádřili, že z nás měli "pozitivně rozpačitý" dojem. Z našeho pohledu bránilo vzájemnému chápání hlavně míchání vizí a konkrétních aspektů vzdělávání resp. konkrétních kroků, které chceme jako Piráti prosazovat. U otázek na konkrétní opatření chyběl kontext, v jakém časovém horizontu a ve spojitosti s jakými ostatními změnami chceme které věci prosazovat, rovněž jsme místy naráželi na problémy, které je nutné řešit mimo agendu školství jako takového.