Ve čtvrtek 21.9 jsem ze zvědavosti zavítal na schůzi hnutí Tak jo! v kavárně Ouky Douky. Oproti předchozím prý byla spíš neformální, než pracovního charakteru. Řešili třeba, co s Kalvodou (kdysi ODA), který se k nim mediálně přihlásil víc, než jim je milé (a jak moc si jsou ochotní pustit k tělu devadesátkové politiky) a jak na to reagovat. Schůzka byla otevřená, moje přítomnost nevadila.

Podle mě je to příjemný, upřímný a potenciálně nadějný zárodek politického hnutí (ať už z nich vyroste konkurence nebo partner). A to si myslím navzdory negativnímu prvnímu dojmu vycházejícímu z mé skepse k Macronovi i jejich krajně naivnímu pokus uhnat nás těsně před volbami ke společné kandidatuře. I ten Peszynski mi byl při osobním setkání oproti svému působení na sociálních sítích sympatičtější.

Když schůze skončila, v menší skupince jsme obrazili ještě tři další hospody (Petr Bouška, Bára Hrubá, ...). Řešili jsme hlavně politiku: Piráty, Tak jo!, zjistili jsme, že Farský má v Holešovicích svojí ulici, pomlouvali lidovce, ...