Sešli jsme se v poslanecké kanceláři ve Francouzské.

Zástupci deseti velkých sociálních NNO společně upozorňují na nevyrovnané financování příspěvkových sociálních organizací státu versus těch provozovaných neziskovými organizacemi s různými zakladateli. Dozvěděla jsem se pohled Armády spásy, Diakonie ČCE, Charity ČR a podobně.

Velké téma je také odlišný přístup jednotlivých krajů, a vyplývající obtíže pro celorepublikově působící organizace související například se zákoníkem práce a povinností napříč republikou dávat za stejnou práci stejnou mzdu.

Klíčové téma ale je, že platy ve státních organizacích rostou nařízením vlády, ale na mzdy v organizacích neziskových, nestátních se dostat nemusí. V sektoru poskytujícím totožné služby tak vzniká velká nerovnost. Ukazují to i statistiky. Rozdíl už nyní je několik tisíc Kč.

Dlouhodobě to znamená z finančních důvodů reálné ohrožení kvality služeb a tím také diskriminaci těch klientů, kteří odebírají soc. služby od „nestátních“ zařízení – z veřejných rozpočtů těmto klientům je přiznána nižší míra podpory, než u služeb provozovaných přísp. organizacemi obcí či krajů. Což není z hlediska celé společnosti odůvodněné a v pořádku.

Ve zdravotních službách jsou hrazeny úkony a tato nerovnost tak výrazně nevzniká. (Pouze na úrovni investic.)